Anotace: .

Město pojídá sny,
na kterých si tvoříš závislost.
Začíná nové hry,
které nikdy nechtěla si hrát.
(Tak co, necháš si na hlavu srát?)

Tak trochu z lásky
přeji ti malou dávku utrpení.
A taky kousek štěstí, ale ne moc,
ať neuvěříš v odpuštění.

Pořád hodláš doufat?
Dobře, ale tady ne, sem se to nehodí.

Počkej s tím domů,
jestli vůbec víš, kde to je.
Nadechni se vzduchu, plynu stromů,
a pak zavři se do pokoje.
Hlavně, ať tě nikdo nevidí.

Publikoval(a): Sabine, 24.8.2017