Anotace: Prvotina, kdy láska napsala tyto řádky.

Listí padá, jako hvězda z nebe,
horizont mine, pak vidí už jen sebe,
a pokračuje dál.
On padá taky, padá s hvězdou,
padá s ní, s jedinou, padá s Tou,
které dříve se bál.

Hvězda bojí se, že poletí stále,
do hlubin vesmíru, ba ještě dále,
bez konce.
Narozdíl od hvězdy, on nemá strach,
nebojí se, v temnotě nebije na poplach,
je tou, kterou on chce.

Ať letí dál, až za hranice naší? země,
ještě dál, volá, ještě dál vem mě!
Až za hranice vesmírné.
Poletí dlouho, až vrásky jí zejí,
přesto zkoumá krásy její,
jsou totiž nesmírné.

Publikoval(a): Designtore, 7.9.2017