Děkuju vám všem, možná jsem to vybalila moc upřímně, nevím.
Ale snad je to takhle naprosto jasné a nikdo nebude muset někde v zákulisí pátrat, co se děje nebo neděje.
Díky za podporu, vážím si jí, teď víc než kdy jindy.

11.9.2017 21:16 | Desiré

Pročítám znovu a znovu... A budu na Tebe myslet, M.

11.9.2017 19:13 | Mirastus

Milá Šárko
přeji Ti až dveře zas otevřeš krajinu i nitro zalité sluncem...Bláža

11.9.2017 17:01 | Lipová

Desiré, moc pěkné ale smutné čtení...název Voliéry mám spojený s posledním románu Zuzany Brabcové a to je velmi depresivní příběh...doufám, že ten tvůj bude veselejší...držím pěsti ať se se svými stíny a nemocí popereš, jsi bojovnice, bude to dobré!!!

11.9.2017 7:56 | Klarineb

Každý máme ve své voliéře něco, s čím se musíme srovnat- nechceme, ale musíme.Až se vrátíš, bude třeba ten prostor méně těsný. K

11.9.2017 0:31 | Kytka62

No a možná, že v ohlédnutí...lehkém pozastavení, ve svém vlastním malém vyklizení, dostává se nám (i když to možná nepocítíme) od života pohlazení. Pokud máme otevřené oči.
Prošel jsem se Šárko...ST.

11.9.2017 0:12 | gogol