Anotace: Prostě taková podzimní...

Vůně podzimu hoří na rtech
jako tvé polibky a můj dech
když se líbá spolu s tvým
v sepětí víc než intimním

louky tančí kankán v tónech lila
záplava ocúnů je zcela pohltila
vítr jako čepel po krajině klouže
vzduch ztěžkl z blížící se bouře

sundáme boty a dál jdeme bosky
ve větru a dešti naše těla splývají
nelítostný chlad strhl nám masky
které emoce před světem skrývají

stojíme naproti sobě obnaženi
zbaveni šatů hledíme si do tváře
naše osudy jsou pevně propojeny
a brána z jeřabin namísto oltáře...

Publikoval(a): Klarineb, 15.9.2017