Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=4Tr0otuiQuU

Bledá měsíční sonáta
ve vikýři noci utopená
náhle se nikdo nedívá
rozpínavá touha mazlivá
přetéká ze svíček
jako roztavený vosk
zpoza tvých víček

pozvolna tě svlékám
tu cibuli mnohovrstevnatou
není důvod spěchat
hladíš mě sukní rozevlátou
vrstvy stínů a světla
tak svůdně jsi změkla
do tajemství zahalená
jak chladivě mámivá luna

slupku po slupce
od zlaté po bělobou se skvící
vlákna se odkrývají
jemně a hladce
ruce s tvými splývají
na rtech temně rudě hořících
kůži po kůži
jen tuším...

Stojíš přede mnou
do nitra odhalená
ze skořápek vyloupnutá
vášnivá tajuplná žena
pořezaná předehrou
skrze střepy mých slov

v prstokladu tužeb a přání
najednou se už nebráníš
z temnot a stínů vymámíš
poznání zamčené v dlaních
na dřeň jsi vysvlečená
do prostoru svítíš...

Rozepínám ticho
neviditelným zipem
stoupá až míchou
ta prudká tíž
s hlubokým vrypem
šaty odhodíš...

Publikoval(a): Klarineb, 18.9.2017