Porcelánové soumraky
Porcelánové soumraky
Je tolik zranitelná
jako ptáče co vypadlo z hnízda
zvědavé zda studí v opuštěných alejích
stromy, když se v soumracích
halí do bělostných říz
zranitelná jak porcelán v mých rukou
když supi střemhlav krouží kolem holubic
jež šarlatovou stopou barví mandaly
někde v dálkách...snad Luna ví
je všechno co ještě mám
a doutnající polibky šednou na marách
místo do očí nehybných
přihlížela jsem šepotu lesních jahod
a ztratila se v pochybách
není dost správných slov
a všechno navíc byl by zločin
nikdy mi neřekla s jakým účtem přijde kat
když bolím do snů ač (ne)spím...
Publikoval(a):
Desiré, 26.9.2017