Anotace: Už nechci dělat ty stejné chyby. Chyby, které zabíjí, chyby, které ničí i mě, které mě zotročují. A o pravdě pravd, o změně své a mého nového já! díky Tobě, že setkaní s Tebou mě uvědomilo co je pro mě a pro mou cestu správné!

dokola ty stejné chyby znovu dělám,
sakra, vím o nich,
doufám, že tě k obrazu svému předělám,
kdybych byla věřící, páchala bych další tisícátý hřích,

ten odporný můj spěch,
jsem si odporná jak chci všechno tak hned,

otázka za otázkou abych utěšená byla,
nucená jistota z tebe, z tvého nitra,
jen a jen o mě to je, abych si v poklidu žila,
a klidná byla každého dalšího raního jitra,

to přece není fér, vždyť proto jsem o vše přišla,
a ty se mi taky strácíš, cítím to, tak brzy, vždyť jsem tě nedávno našla,

né tohle nejsem já, taková být vážně nechci,
vysmáli by se mi všichni na světě herci,

jestli jsem tohle já, jakou mě znáš teď za tu dobu,
tak si nezvykej, nastala ve mě obrovská změna,
mám v sobě obrovskou na sebe zlobu,
ohněm jsem za své chyby dokola pálena,

oheň který mě upaluje, ten neuhasíš......

když se vrátím o chvíly zpět, vidím co bylo špatně,
je to tak živé, jasné a je to mrtvé, pohřbené nezvratně,

a ten můj šestý smysl, ten který mě nikdy nezklamal,
nebyl za odměnu, je to obrovký pro mě trest,
duši i srdce mi tolikrát nelítostně polámal,
nemohu dopočítat tento těžký od života test,

ztracená jsem, zmatená a vědomá svých chyb,
dnes mohu říct, že se velmi dobře znám,
tolik chyb, nejdou zpočítat, tak jako nikdo neví kolik je v oceánu ryb,
neexistuje nikdo teď a tady za koho se jednou vdám,

mé chyby každou lásku jednou ukončí,
já jsem ta, která ani po smrti výtězně netančí,

a jesti já mám být ta nenormální, nebo zbytek celého světa,
dnes už nechci aby mě někdo pochopil,ať je klidně zapomenuta každá ma věta,

dnes budu i sama proti celému světu, z toho strach nemám,umím být sama,
mějte mě za blázna, šílence, to je v osudu každého bohéma,

o tom kdo jsem mohu vědět jenom já,
a pochopená být nechci, jsem jedinná kdo sebe zná,

a to sebe občas i teď překvapím a žasnu nad tím kdo jsem,
a že něco není v pořádku, cítím to, co se to děje v něm?

i když vím,že pravda není v jeho slovech,
že se to jinak odehrává v něm, že to vím zapomínám,
já prostě nebudu trpět z pravdy v těch okovech,
odteď tvou pravdu za pravdu jedinnou přijímám,

a vzdávám se jistoty, nedalami nikdy ten pravý svobody klid,
jen otrokem lásky byla jsem, a utěšovala se uspěchaným vyznáním,
jako by mě za války trestal lid, nemohu za to kdybych byla krví Žid,
nezachránila bych si život ani mým kdo vlastně jsem přiznáním,

vyřazena z davu, vyhoštěna, odebrán titul člověka, do tábora vhozena, mučena,
opakovanými chybami a vnitřním vnímáním té pravé pravdy byla jsem zatčena,

a vězení jsem já, sama v sobě,
nevzdám se, ani v téhle necitelné a ulhané době,

teď už si nebudu nic přát, nebudu tě k ničemu nutit,
ani si otázkami jistotu a falešný klid tvými odpověďmi vynutit

a když nedorazíš i když si mi to slíbil, znám jen jednu pravdu,
a to pravdu tu tvojí, půjdu sama nebo s tebou dál, i když stárnu

i když semnou nejsi a nehladíš mě, když mě nelíbáš, když se semnou nemiluješ,
tak tě cítím uvnitř mě, cítím to, cítím nádech i výdech, to jak žiji,
den a noc, cestu životem mi tak se štestím a úsměvem na rtech ulehčuješ,
pamatuj si, že jsi něco naučil a zachránil jednu smutnou chybující Terezii,

a já si navždy budu pamatovat jednoho milého a krásného hašiče,
který mě unesl v noci až na vrchol slasti a já se dotkla v uspokojení holou rukou měsíce!!!

A až bude den a ty mě zase uneseš do nebe, na vrchol slasti,
tak se chci dotknout slunce a stát se Tvojí součástí!

Publikoval(a): Brazzillka, 29.9.2017