Anotace: Stačilo jen pár chvil a pohledů z okna

Jak jen vločka vločku mine,
sleduji život, jak plyne,
jaké je to nadělení,
to stereotypní snění,
jaký život mi to pod rukama utíká.

Brodím se závějí za závějí,
stará slova duší znějí
a hlas zvonů naděje
smrti do očí se směje
a rozechvívá závan euforie.

Oči pláčí, ústa zuby cení,
komu není rady, tomu se zelení,
komu není pomoci, tomu se nelení
a já jen prosím, žádám odpuštění
za své chyby, za své prohloupení.

Život plyne, plyne život
jako řeka, jako potok
a slévá se mlýnka do stok,
a stéká života úsilí pot
a žije ve vzpomnění starý rok.

Nová náruč otvírá se,
nová opona otvírá se,
nová tvář se odhaluje,
nový rok se zatracuje,
nové věci odnes´čas.

Nevím, proč má skepticita
stále na povrch vyplouvá,
házím svou flintu do žita,
zbabělectví se mi zamlouvá
a objímá mne okradená vesna.

Vesna ta žitím zapuzená,
prokletá, temná a nekouzelná
pod šedou přikrývkou zakletá
a tma, která nerozkvétá
ani z podzima, ni z léta.

Publikoval(a): Baruet, 28.1.2011