Anotace: Pozorování smíšené s vnitřním rozhovorem...

Pane Bože, moje lásko z hor a rolí,
proč každá nejistota s Tebou tolik bolí
a hloubí další dlouho brázdu nejistot?

Na kamíncích cest liješ stříbro,
do stébel trávy tkáš nerez
a létem nedotčené listy buku
máčíš do lesklé čokolády.

Ve své dokonalosti záříš slunce,
všechno jím poléváš,
a potom, za mé nepříčetné úzkosti,
položíš na temné nebe nad paneláky
tu krásnou duhu?!

Publikoval(a): Mari13, 2.10.2017