Anotace: Věž na hradě Kokořín.

Věž

Vysokou věží stoupala jsem
po schodech,co vedly k oblakům.
Z té výšky byl krásný pohled
na podzimní krajinu.Koruny
stromů ve zlatě na špičkách
smrčků šišek nepočítaně.

Na věži vítr vál vlasy mi
cuchal.Oblaka nad hlavou
a pod sebou hloubku ukrutnou.

Vyšla jsem tisíc schodů a
byla k obloze blíž.
Necítila jsem zemskou tíž.
V té hloubce pod sebou
nechala jsem svoji bolest
ukrutnou.

Na věži vítr vál svěží vzduch
mi do plic hnal.Bylo tam
nádherně blíž k bráně nebeské.

Když kráčela jsem zpět
zemská tíž na mě dolehla
mou duši dusila.Ocitla
jsem se v hloubce ukrutné
kde žádná láska nekvete.

Publikoval(a): slunečnice69, 9.10.2017