Anotace: ...

Posedlá jest krajina,
v ní šílené květy,
skryty jsou tam mnohé světy.
Světy smutku a zášti,
halené v radostném plášti.
Hysterický smích se ze stromoví ozývá,
k zoufalému pláči hvizd větru vyzývá.
Bláto rodí marnotratnou existenci
a velký myslitel se v křečích svíjí.
Radost a slabost končí,
bolest trvá, bolest nepomíjí,
neustále kvete a v dekadenci sílí.
Bílé jsou červánky v růžových snech,
to šílenství rozpoutal ten pomíjivý svět.

Publikoval(a): Michelle.Morrigan, 11.10.2017