Anotace: Ani nevím, kdy jsem to napsala..:-O

Prokletí, co ohýbá lidmi v zádech,
tak chodí s břemenem hříchů.
Ať už do kopce - výdech - nádech,
v těch chvílích není do smíchu.

Každý se nějak provinil,
ale chybovat je lidské,
když jsi však smrt způsobil,
vražda - to je nelidské.

Já taky jednu způsobila,
i když neviditelné oběti.
Své srdce jsem zahubila,
nechci jeho sváděti.

Jenom jeho
já tak miluji,
svého milého,
jemuž život ztěžuji.

Chci ho jen líbat,
pod vzdechy prohýbat,
možná i zpívat,
proč to tak moc bolí?

Chci o něm snívat,
do očí dívat,
rány omývat,
říkám to se značnou nevolí.


Vídávala jsem touhu v tvých
nejkrásnějších modrých očí.
Každý pohyb tvého těla,
ach, jak já být u něj chtěla.


Tik tak, klepe čas
pro změnu zas.
Prokletý a nežádoucí
nedbá v naše srdce žhnoucí.

Někdy přijde příliš brzy,
někoho však život mrzí
a čas mu jeho přání kazí,
smrt ho na kolena srazí.

A pak už jen tma
duše u dna...

Publikoval(a): Tereza1918, 15.10.2017