Anotace: ...

Na záclonách uzamčené jinotaje
táhnou krajem křídla nočních můr
jako já si pletou leden s májem
smutek v prašných cestách boty zul

bos tu stojí na podlaze, on chtěl by dál
hledat črty terpentýnu v mizejících šlápotách

dala jsem mu stíny, světla
barvy duše natrhané ve svých zátiších
sama zahalena do průsvitna
aby nezevšedněl nádech duhy, dohlížím

kvůli smutku jenž byl smutnější než tma

dnešní noci kráčím i já bosa
po kadeřích hvězd o kus výš se vyšplhám
pak se jako ze skla vybroušená vitráž
Malých princů na zalévání kytek
pod poklopem pozeptám...

těch co odráží se v každém z nás...

Publikoval(a): Desiré, 23.10.2017