Anotace: Při pohledu na cituprázdný život.

Hledal jsem naději,hledal ji dlouze.
Našel jsem místo ní hořkosti pouze.
Kyselé nemastné blízko mé touze.
Nechtěla žádná z nich pomoci z nouze.

Novinky blištící z jitra se valí.
Celý můj svět se v nich pokrytě halí.
Nedbaje citu mé úzkosti tají.
Tak jak se usmívám, všichni mě znají.

Nevidí obličej, který je ztuhlý.
Vnímají obyčej po letech zchudlý.
Nechtějí poslouchat, že prý jsem nudný.
Mám jen své historky z kterých jsem smutný.

Pak se přece objeví, někdo, kdo mi rozumí,
někdo, kdo též uvidí, za hranice sítí,
mimo data telefoní, mimo zprávy televizní,
neuctívá špatné zprávy, ale krásu vidí.

Proč jen spolu nemůžem být ještě malou chvíli?
Po chviličce zas a zase mizíme si v dáli.
Na dlouho se budem cítit ve své duši sami.
Hluboký sen dělí temnou propast mezi námi.

Vím, že člověk za city do boje se dal.
Leckdo ale tuto válku nenávratně vzdal.
Chci být tedy povstalcem, který válčí dál.
Setřít malou slzičku, toho kdo se smál.

Publikoval(a): Jan Čáp, 27.10.2017