Anotace: ...

Vlna žárlivosti
Všude plno lidí
a krajina se kolem míhá,
je to, co mé oči vidí
a usedá na ně tíha.

Únavou se mi klíží víčka
"Ne, já to tak nenechám!"
možná už zhasla smrti svíčka
a jen duši tu zanechám.
Musí zůstat otevřené,
ty otravné oči,
co žárlivostí zaslepené,
proč jen se mnou točí.

Říkal, že bude navždy se mnou,
podpoří mě ve dne v noci,
ty lživé řeči jsou už za mnou,
ale vzpomínky se mi vrací.
Jak bolestné je usínat
bez myšlenky na tebe,
koho chci proklínat
a začít myslet na sebe.

Jenže co pak dělat,
jak zastavit vlnu žárlivosti,
když ho vidím běhat
za jinou, mám už toho dosti!
S vlhkými očima
běžím vstříc útesům,
koukám se za nima
nedbajíc jejich hlesům.

Najednou z těch hlesů mnoha,
poznám jeden mi tak tolik známý,
ale neposlouchá noha.
Poslouchám, zda ten hlas je pořád ten samý.
Ano, slyším zřetelně,
ale z útesů do vln už se tělo řítí
rychle, přímo pekelně.
Teď má duše v hvězdě svítí.

Hvězdy, co toho ví mnoho v světě
i co říkal běžící chlapec ten
za dívkou. "Pořád miluji tě!"
A dívka už je jen
nesplnitelný sen.

Publikoval(a): Tereza1918, 30.10.2017