Anotace: Nikdy nevíš, kdy se rozplyne..

Ztratila jsem hlavu,
když v průvanu
svých myšlenek
nastoupila jsem do výtahu,
který vedl do jiné dimenze,
a přes všechnu snahu,
jsem skončila na prahu
třetího tisíciletí.

Uprostřed chladné tmy
spatřila jsem světlý bod
a přišlo mi vhod
zeptat se ho,
co je zač.
Jenže on zablikal,
v prostoru zakmital
a zmizel.

Pomíjivost tam na mě cenila zuby,
chtěla jsem zpátky,
ale nevěděla kudy.
Ona mezitím
do tváře se mi zakousla,
a do morku kostí
mi napsala vzkaz,
že mi jednou zlomí vaz.

V tu chvíli na rameno mi dýchnul strach,
strach ze zapomnění, z neznáma,
že nedožiju se dalšího rána.
Jenže jak rychle přišel,
tak taky odešel.
Bod v dálce zas zablikal,
v prostoru zakmital a zmizel.
Dýchnul na mě duch, nebo Bůh?

Publikoval(a): Modrozelenýma očima, 1.11.2017