Anotace: Co skrze naše srdce vejde k duši, to Bůh z nás sejme, jak lze tušit

Potřeby duše


Co skrze naše srdce vejde k duši,
to Bůh z nás sejme, jak lze tušit,
já věřím stále v jsoucno svaté,
v něm duše jedna druhou přijímáte,
když ponořeni v život věčný
se dotýkáme jedné tečny,
kdy smrt z nás sejme kříž
a nebude ho již.

Jak zrozeni z vody živé
se ocitneme v zemi nové
a naplníme jistě,
co máme v knize jisté.

U stolu židle připravená čeká,
až pohltí nás řeka,
z níž vyjdem jako z lůna znovu
a budem píti živou vodu.

Já skrze Lásku žiji jen
a v sobě nosím soudný den,
jímž ovíjím jak vavříny
vše, co v nás stále pomíjí.

Z prachu jsme povstali
a do prachu zas ulehnem.
Jen z prachu hvězd
se můžem vznést
tam do Nebes!

Kdo skrze žití prosté
vytrvá a vzroste,
ten má své místo v Nebi jisté,
kdo ale má jen málo odvahy
a koho boje nebaví,
ten složí svoje zbraně
a zapomene na ně,
vždyť dobro nad zlem zvítězí
a sejme pevné řetězy
s touto hmotou pozemskou
a dá nám roli nebeskou.

Jen skrze milost Boží,
co bez přestání střeží
naše živé duše,
se vejít do Věčnosti může.

Tam prostý život čeká
také na člověka,
co spoléhat se umí
na lásku, která tlumí
každý smutek v nás
a štěstí přinese nám v každý čas.

Potřebou každé duše je
sdílet se s druhou duší navzájem,
tak jedna duše druhé prospěje
a po bojích je amen.

Jen z vůle Boží povstali jsme
a z vůle vlastní vyplatí se
býti prostředníky Lásky,
co dává se nám bez nadsázky
v každé chvíli zcela celá,
neboť sama to tak chtěla.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 1.11.2017