Anotace: ...

Roboti, přesně naprogramovaný
bestie z chromové oceli,
putují městem a bez přestání
štěstí si v krámech kupují.

Automaty plný a zároveň prázdný,
co čekaj, až do nich minci vhodíš.
Myslí si, jak jsou strašně krásný,
zatímco je jen bludama krmíš.

Jak prostitutky u dálnice,
bez citů a intuice,
žijeme si ve svým světě
zatuchlým jak popelnice.

Po síti miluješ a po síti se trápíš,
kdy se ke mně, lásko vrátíš?
Bez peněz je prý život nanic,
žiješ život zpoza hranic
a nepomůže ani “like“.

Publikoval(a): Modrozelenýma očima, 2.11.2017