Anotace: ...

Ze tvých rozechvělých zornic touha
po Evině rouše tiše sklouzla
tam, kde dech rozbíjí se vší silou o žebra
když všechna předsevzetí jsou
tak prázdná, rázem v klišé vyčpělá

byli jsme sami sobě opiem
a zároveň i jedem smrtícím
jako dvě pistole odjištěné
věčně na střed terče mířící

dnes sedíš u starého stolu
máš povídavou s lahví od burbonu
z omítek stále vzlíná cosi z kdysi
přitom stačilo jen málo říci

asi to mělo skončit přesně tak
možná úplně naopak
sotva kdo tuší co v knihách osudu psáno jest
pravda či bohapustá lež...
a kam zmizel baldachýn zlátnoucích hvězd
v němž já byla ano, ty...ale kdež...

Publikoval(a): Desiré, 4.11.2017