Anotace: Slíbená opracovanější verze... tak který postup je lepší? :-)

Budím se a chladné bílé slunce,
slunce s paprsky našich šedin,
proniká skly.
Budím se a střelka času,
jako živý pstruh horských řek,
jen mírně nám běží pod kůží.

Se všemi stíny v našich propadlinách,
dlouhé desítky let jsou v nich vtepané,
a přesto miluju křehkost Tvého těla.
Prosvítají jím rozpaky duše,
té číše už skoro prázdné.

Upíjíme z nás poslední doušky
a za ranního světla čekáme,
kdo přijde sloužit našim prázdným rukám.
V posledních dnech tolik změn,
jen náš pokoj je nedotčen.
Vyhlížím další děj, odkládám beznaděj,
brzdím svojí vnitřní pouť.
Cítím napětí, to tikání zvenčí -
co nás dnes čeká a s kým,
když život brání mladým najít naši předsíň a vejít?

Jen bílé stěny kryjí řady čipů,
tak který příděl radosti nás dnes pohostí?
Kdy a jak vykročit do proudu řeky času Styx?
A jak své poslední řádky správně číst?

Publikoval(a): Mari13, 5.11.2017