Anotace: Nabízí se jistá obrazná paralela se starým příběhem...

Smutek, zlost a zoufalství v zatemnění
duši mou spalují jako tři silní spojenci
mrazivé noci nechci do očí pohlédnout

když cáry beznaděje kdesi uvnitř pramení
sbíhají se ve mě jako hemžící se mravenci
co setřeseš z rukou i nohou tak najednou

do světa vykřičím nahlas tu šílenou zprávu
v agónii jako ta pomatená Viktorka u splavu
víry na vodě se ztrácí v očích myslivcových

v osidlech emocí splašených ztrácím hlavu
v řece nepochopení se topím i zpět na povrch plavu
utopená v sobě i těch tmavých zracích uhrančivých...

Publikoval(a): Klarineb, 7.11.2017