Anotace: tak jen tak, že už jsem dlouho nic ...

krvácí mi z očí každé ráno
karmín vpíjí se do koberce
a já mám stále neustláno
jako štír, nehraju si na střelce

mezitím uprostřed léta
marioneta
tmou duše cloumá
sílu a kuráž teda máš

v lese, byť jedna slza o větévku
roztříští se na tisíce slov
které si mlčí dál svým neživotem
pro koberce i svou marionetu

kapičkování je zázrak, i volba

Publikoval(a): Marcone, 19.11.2017