Anotace: ...

Byl jsi jako zamrzlá obloha
nejtemnější mrak v nekonečné bouři
a ze dlaní ti pršel sníh

a já ti dala všechno co jsem
každičký úder rozbitého srdce
jež už není stejné jako dřív
zacuchané do příze kočičího zlata
ve chvilkách, kdy nezáleží
kolik snářů překročí prach v policích

jsi jako ozvěna tváře beze rtů
víš mnohem líp že nedokážu odmítnout
ten osamělý nářek vlčích mláďat
který padá se soumrakem pod vrcholky hor
v mrtvé noci kdy tě mráz na jedno vydechnutí
spálí a svíce sotva půjde zažehnout

už necítím bolest pod kůží zadřenou
dost možná zřítím se přes okraj světa
když vítr do očí stele chmýří z bělavých vloček
a krkavci zařvou to svoje ”běda”...

já nechtěla víc než dotek ztraceného léta...

Publikoval(a): Desiré, 21.11.2017