Anotace: ...

V rozmoklém ránu křišťály deště
ulouply smutek ze tvých řas
v tom tichém znepokojení svítání

v blátě tvým příslibům věřím ještě
že uvnitř nezmoknem a nevezme nás ďas
měsíc v novoluní se z klenby líně vykloní

nebem letí šípy rozechvělých komet
hvězdní válečníci spoutali oblohu
oblouky ze střel zahašených přání

v kotrmelcích pádů přemet míjí přemet
přemítám o tobě, životě i o Bohu
cítím že mým stínům zvoní hrany

jen zmáčená ptačí křídla v šerosvitu
déšť nemilosrdně v krajkách skrápí
a ty se ztrácíš v doznívajících tmách

v pěně dní napršeného bahnitého šnytu
jako tvoje stmívání co mě v ránech trápí
zmáčená deštěm slov už necítím strach...

Publikoval(a): Klarineb, 22.11.2017