Anotace: O lidském neštěstí a cestě, kterou musí jednou každý z nás projít.

Byl pozdní čas, už padal sníh
Za okny u ohně je slyšet smich
Venku se potácí ubohá postava
Přetěžký úřad zástavá
Přichází k stavení, o hůl se opírá
Vůli její nikdo se nevzpírá
Přináší bouři, ticho s ní kráčí
Tam kde se objeví lidé jen pláčí
Už stojí u dveří, pomalu otvírá
Na lidi uvnitř zrak už svůj upírá
Před ní je rodina, rádi se mají
Osoby před nimi už už se ptají..
"Co kmotra přinášíš k našemu domu?"
"Nabídni si chléb, trochu vody k tomu"
Postava nedbá přichází k otci
Pod pláštěm jakýsi předmět je lesklý.
Otcem mráz prošel jak kosa travou
postava odchází chůzí nedbalou.
Matka i s děckem pláčem se rdousí
Nářek to vskutku srdcervoucí.
Postava nedbaje odchází z domu
Už v bouři je zpět
V dálce je slyšet ozvěna hromu
Tak skončil život bez dalších vět.
Každého dojde, každého tne
Postava v černém...

Publikoval(a): Rigg, 22.11.2017