Anotace: Ona z toho oříšku žila. Pro mě však umřela.

Nad listy, ve větvích, z vysoka hleděla.
Naproti mně tiše na stromě seděla.
Poskočila, popoběhla, malá veverka.
Huňatá a rozjařená, jako Severka.

Malá veverka Severka, v packách svírá oříšek.
Přiběhla s ním ke mně dolů, pročechrá si kožíšek.
Opatrně podala mi ořech jako malovaný.
Prohlížím jej, svírám v dlani, cítím jak je milovaný.

Hledí na mne, nic neříká, co si asi myslí?
Vrátím jí ten oříšek, ztratila se v listí.
Tam vyběhne, tu vyskočí, jen se kožich blyští.
Nevidím ji, už je doma, oříšek si čistí.

Padá listí, první sníh, na zahradě pobíhá.
Malá veverka Severka svůj oříšek ukrývá.
Věří, že v mrazech jí před smrtí uchrání.
Tiše ho zahrabe a pak pryč uhání.

Velký den nastává, sníh ostře září.
Vydám se na cestu, s omrzlou tváří.
Veverku Severku, na stráni hledám.
Oříšek z kapsy jí pomalu předám.

Veverka Severka nikde tu není.
Oříšek nechám ji, snad si ho sní...

Veverku Severku nemůžu najít.
Ještě se rozhlédnu, už musím jít...

Publikoval(a): Jan Čáp, 24.11.2017