Anotace: Ten pocit smutku z probuzení, že sen skutečný není.

Smutek


Do bílých křídel holubic
já dávám sebe, nemám nic,
než v dlaních trochu létavic
ze snů, co uprchly mi s ránem
a není jich už víc.

Když na prahu dne stanem,
ve snech svých
už nezůstanem,
jen v srdci hoří plamen
a chladno bývá z kamen
v noci vyhaslých.

Ten pocit smutku z probuzení,
že sen skutečný není,
jen obraz v mysli nakreslený
a čtyři prázdné stěny,
když srdce svírají mi steny.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 26.11.2017