Anotace: ...

V indigem pokrytých ranvejích
za mraky skrytá jsou podlaží
kam nestoupá žádná zdviž
a bez křídel padá se za nosem
přímo na chodník

kde měsíc si pod arkádou hvězd
ukládá milostné dopisy
ty jež se dají číst jenom když dovolí
svým paprskům ošálit
zarezlou kliku na okenních tabulích

v odrazech skla je na stole o jeden
a dost možná i o dva talíře víc
podlaha stavěná na tekutém písku
vžene ti do tváře nach té tolik důvěrné
ze střepin měsíčních svitků
utkané a stokrát prolhané iluze...

že ještě je čas, dojít si s měsícem
pro tuzér...třeba i po duze...

Publikoval(a): Desiré, 29.11.2017