Anotace: ...

Když hvězdy modrají chtěla bych ti potají
do rtů malinovým leskem nakreslit
večer v němž se něhou opil zatoulaný hřích

tu touhu uvíznutou za obloučky nehtů
když stromy na mezích koruny sklání k mechu
sníh ledovým průvanem na kůži zažehne oheň
ač země se zrovna nepyšní kvetoucím májem

jsi moje zkáza, které nikdy neodolám
asi jsem šílená a ty ztrácíš rozum v černých děrách
když mě svádíš mimo dráhy vesmíru, tak daleko
až vášeň zkosí každou hranu v oblinu
kde není místo pro stud a vše se tříští na atomy
- ty nechej ležet - ať se svléknou samy

sváděj mě v minutách bez konce
když schod za schodem stoupáme k výšinám
podél zemské osy - i ta přestala se točit
a svět na chvíli znejistěl aby mohl obejmout
tu malinovou závrať v kolenou

tak projdi skrze mě, roztrhej ty stuhy průsvitné,
namoč dlaně do rudé, obtáhni všechny křivky těla
vypij mě na ex až do dna a dotkni se ráje z pekla

jen neříkej kolikrát v jíní modravých hvězd
padla jsem rovnou na zadek, když mrazu se zachtělo
místo mě sypat ti k pupíku lednový poprašek...

Publikoval(a): Desiré, 2.12.2017