Anotace: . . .

Jsem v plamenech
jak motýl smrtihlav
už zas jsem v plamenech
kácím se pozpátku z devátého patra
do ulic zaplavených olejem
mořské panny s černými ocasy
se nehty chytají nároží
při transcendentálním tajfunu
co zachvátil tohle město
a já jsem v plamenech
nechtěný převrat, docela nevinná
poznámka na konci bloku
katalyst změny
v podobě insignifikantního kamene
vprostřed cesty.
Jsem v plamenech.
Jak motýl smrtihlav
zase v letu
a zase v plamenech
už jsem se dotkla Zářící, už jsem
si vypálila její tvář do křídel
a teď padám pozpátku
devět pater dolů
co patro
to jeden kruh pekla
devět pater dolů
a osm
a sousedka v podkroví vyhazuje ven deštník
že už ho nepotřebuje
když prší jen cholera a kabaretní slzy
sedm
a někdo vysouvá z okna tibetský vlajky
ověšený pamfletama Pochybnosti
každý den je revoluce, když nejsi srab
šest
a někdo jiný pálí svoje básně
kouř se valí z okna, hoří v určitým slova smyslu
stejně jako já
pět
a někdo se směje a někdo zpívá a někdo tleská
a siluety lidí, co tančí za krajkovanou záclonou
valčík, je to valčík a nejlepší pohřeb v dějinách
čtyři
a přemítám, jestli někdo někdy najde mojí závěť
a jestli se mu bude zdát moc melodramatická
a jestli pochopí vtip v závěru
tři
a nikdo si mě nepamatuje, už jsem vyhořela
docela celá
jako epitom bohatství a krásy v roce 2007
dva
a pořád jsem naštvaná, že mi ta docentka
neuznala mojí tezi jen kvůli tomu, že
neměla ráda zdroj, co je to sakra za argument
jedna
a bojím se rouhat
už se tak nesměju tomu
co mi říkal otec, když mi bylo sedm
dno

a míjím popeláře, co vynášej ostatky duchovna
z Národního muzea
potkávám Podměstí
krysa-básník stojí na bedně od jablečnýho moštu
a na týhle úrovni už nikdo nemá na to
mít úzkost z veřejnýho projevu
padám domů

vyhořelá
vyhořelá jako ten motýl
a nahoře
všechno plane.

Publikoval(a): Poutníček, 4.12.2017