Po přečtení zavřít
Po přečtení zavřít
květy otvíraj se a vadnou
už nemám co říct
Pravda dusí se v neúprosným
kouři a já za ní utíkám
k mrtvým myšlenkám
zaliju jí okvětní lístky
tvých schnoucích řas
nebe má šedivější tvář
celej den padá mezi nás
točitým bludištěm
po schodech nahoru
v noci nese ti
povidlový koláče
růže není bez trní
ty jseš slunečnice a já čokl
co vrací se k vlastním zvratkům
květy zavíraj se a hnijou
zamčený deštěm klepou se před branou
a škemraj a doufaj že znovu rozkvetou
otevřeš?
TAK UŽ OTEVŘI!
Publikoval(a):
Marek Miko, 5.12.2017