Anotace: Špetka kritična...

Primitivní pudy
vzhůru míří údy
nikoli mysl a duše
ty jsou prý klišé.

Sexualita hýbe světem
my místo myšlenek
těla si hnětem
a doteky milenek
požadujem.

Roztáhnout nohy víc
oni milují se sic
jediná extáze
a víc už nic?

Touha a rozkoš
jak vlnky jsou
na chvíli změní se v tsunami
a pak zas odplynou.

A zas a znova
den co den
stále týž afekt
jeden.

Monotónost
tam a zpátky
"Jen si mě vem,
ale stejně k ničemu nedojdem
jako v každý jiný den
stále činím tentýž sten."

Povrchnost
měnící se v nic,
což lidé nevědí,
že v tom je i mnohem víc?
Že je v tom mystično
a vesmír celý,
že je to sen
i život bdělý?

Ne...
Oni radši vlnky
a víc nic.

Publikoval(a): Jera_lu, 7.12.2017