Anotace: . . .

Ten sen o měsíci mi stéká po hrudi
v hustých obsidiánových provazech
a za mými doznívajícími kroky
si vede své koně.

Obepnu si pas věncem z orlíčků.
Vydám se za tebou
křivolaká jako hruška Andulka
z Hořejší zahrady

vydám se za tebou

a vím snad, kam mne koně dotáhnou
jdu ve vlastních stopách
a po nohou mi přebíhají
měsíční krabi, písek je pálivě bledý
jako nádherná tvář chlapce pod deštníkem
a studí pod chodidly
a moře ho jako pes chlemtá od břehů.

Ten sen o měsíci mi přebíhá po tváři
jak lístky zimolezu, anebo pavučina
dotýká se mne až hluboko v hrdle
klíčí mi mezi plícemi
a obšívá všechny domy v ulici
spáleně bledými mračny.

Klepe, klepe, klepe, klepe
na okno vzudch tak těžký
že jsem do něj otiskla dlaň
nevidět nic, jen obsidiánové lano
a slyšet řehtání koní-

má hlava je dalekohled. Jdu spát
snad se nám příště podaří
zamávat si na cestu
z protějšího břehu.

Publikoval(a): Poutníček, 11.12.2017