Anotace: Zdánlivost klame...

Trpká chuť temnoty
jazyk lásky dráždí
vcházím do komnaty,
jíž jemnost schází.

Otevírám dveře
-skřípějí
děsy a můry
-kvílejí.

Bolesti plamen
sežehnout mě touží
odolný jak kámen
kolem těla krouží.

Pohltil mě
tělo mé již hoří
ale jen vně
ve vnitř
ne.
Tam klid
i nadále
je.

Duše jej přemohla
mysl osvobodit pomohla
svou schránku tu nechávám
zavírám oči a vzhůru odlítám.

Zdánlivě umírám,
leč žiji dál
ba i lépe, než předtím,
co oheň vzplál.

Publikoval(a): Jera_lu, 11.12.2017