Sama

Anotace: Stáří někdy bývá osamělé...

Dvě ruce
kůra borovic
zvrásněná a zčernalá
hladila snad kdysi.
Co vlastně stromy pamatují?

Vlasy
seschlá tráva
šedivá a polehaná
hladil jsi ji kdysi.
Ještě vůni loňské trávy pamatuješ?

Hlas
větru kvílení
teskné a nekonečné
konejšilo kdysi.
Kdo dnes jeho volání zaslechne?

Když z očí
vrány
naději
vyklovaly.