Rána
Rána
po ránu slýchám ticha smích
nutí mne zvedat oči k nebi
obloha býva plná škrábanců a rýh
na modrém plátně se bílí draci šklebí
to mívám pokaždé zvláštní pocit
jako by pod nehty rozednění
zůstala všechna kůže noci
Publikoval(a):
Tvurce1, 19.12.2017