Anotace: Pesimistická óda. Tak trochu.

Žijeme v představách a málokdy obracíme listy,
v diáři odškrtáváme si den za dnem resty.
Mezitím v nás hnije kompost všech neřestí
a když ozve se svědomí, nic dobrého to nevěstí.

V průjem slov změnila se mezilidská konverzace,
slova místo citů, zvrácená to kompenzace.
Slova prázdnější než můj účet na konci týdne,
slova, která bodají až do krve, přitom znějí vlídně.

Lásku pleteme si s vlastnictvím,
porno zas s kulturním dědictvím.
Svatým grálem už není lék na rakovinu,
ale spíš pilulka na ranní kocovinu.

Pravdu si neříkáme, natož do očí.
Když už se tak stane, hlava se nám zatočí.
Případné splíny spláchnou se vínem,
zlost předáme dál, všem stejným dílem.

Největším afrodisiakem je vůně prachů,
zatímco pod nohy si zvracíme beze strachu.
Boty se omyjí, charakter však ne,
někdy jsem holt kritická a z lidí je mi zle.

Publikoval(a): Modrozelenýma očima, 16.1.2018