Exhumace v den (ne)všední
Exhumace v den (ne)všední
Exnul mlád a nedoceněn
v pohřebním průvodu
pár rozněžnělých žen
pletou si pláč se smutkem
Na krchov pne se stezka strmá
za rakví jenž svůj stín vrhá
snažím se schovat
úšklebek
Nebe šedé náladě nepřidá
i ta hudba teskně lidová
zmar zračí
Za hřbitovní branou
trubka zatroubí a na shledanou...
Beru hrst hlíny
a kradmo očumuji kámen náhrobní
„Bez lásky žijeme,
leč umíráme s ní...“
Ten citát povědomý se mi zdá
však nepoznávám v něm žádného klasika
Náhlé uvědomění, čtu to zas a zas
asi jsem opět zpitý pod obraz
Běžím, na kolena si klekám
sama sebe v téže chvíli se lekám
Ohmatávám písmo v barvě zlatě syté
mé jméno, jak slovo boží
do kamene vryté!
Publikoval(a):
Oliver Ouvín, 18.1.2018