Anotace: Život holt není počítačová hra, abychom si uložili pozici a vrátili se k ní, když se nedaří.

Zase listopad,
tím to bude.
Vždycky v něm smíchá
všechny barvy dohromady
a on nenajde cestu domů.

Tak z kapek sodovky
na stolku v kavárně
maluje prstem jiné světy
obarvené jen mrkajícími neony
z poloprázdné ulice.

Z každé strany židle
igelitka s nákupem.
Dušená šunka,
dušený vztek
a pár deka osamění.

Barevné pruhy
z obrazů na zdech
stékají mu za límec košile.
Hlavně černá,
ta vždycky nejvíc studí.

Jako tma venku
krájená světly aut,
co spokla poslední chodce
a zase mu zničí
všechny barvy na paletě.

A na plátno,
které ho čeká uzamčené
ve čtyřech stěnách,
je už všechny nanesl a
teď není kam vměstnat touhu a naději.

On to ví.
Listopad.
Tím to bude.
Dojde k baru.
Zaplatí.

Drobně prší
všechny barvy prázdnoty.

Publikoval(a): Těkavý Vasil, 22.1.2018