Anotace: Jedna přírodní, idylická... :)

Jak bělavý motýl na stéblo sedá
a paprsek slunce líbá ranní rosu,
tak člověk spřízněnou duši shledá
a umělec ze slov prostých spřede prózu.

Každičký bol, jež srdce tíží
jednoho dne zcela opadne
štěstí se ku každému plíží
člověk pak euforii propadne.

Že život těžký jest?
Že prošívá jej beznaděj?
To není ta pravá zvěst
tu raděj jinde vyprávěj.

Já mám jinou víru a ideu...
Jak v přírodě je vše přirozené
jak jabloně vytrvale rostou
až ku zrození plodu dorostou
tak i my zlehka kveteme.

Intelekt roztahuje křídla
jako moudrá sova v podvečer
a louka citů prořídlá
zarůstá růžemi, jež zasadila touha.

Je nám přáno, zažívat lásku
štěstím prolít si život
schopnost milovat i chásku
a pomocí fantazie
změnit v abstraktní dílo
tenhle štěstí mihot.

Publikoval(a): Jera_lu, 6.2.2018