Anotace: ...

V bledém objetí měsíčního svitu
zkoušíme uchopit prostor mezi námi
a polibky osudu zadřené do kůže
tonou ve vzpomínkách pod proudy
neustávajícího deště osamění

vím že žádná svíce nemůže hořet věčně
přesto hledám své srdce ve skicách života
jenž se zmenšil do jediného zářícího klenotu
cítím v duši jeho padající krůpěje světla
v dalším nekončícím chřadnoucím svítání
snažím se s ním udržet krok však ztrácí se mi
v mlžných závojích jako bludičky skrze stromy
když se loučí s nocí posledním tancem

a zatím co se kolem rozpadají staletí
otevírám každé uzamčené dveře
to k čemu se modlím musí být ukryté, tam někde...
...něco co kdysi bývalo i moje...

Publikoval(a): Desiré, 6.2.2018