Anotace: . . .

Večer vdechuje další den
od ducha až k trávě
dračí plíce obehnané zkostnatělými kostmi
zkostnatělými kostmi až na tělo, až k hlavě.

Ve zpráchnivělých plachtách kotví měsíc
měsíc Kazatel v přísných límečcích
přísný zpráchnivělý měsíc Kazetel
s tváří tak bílou, že by jeden políbil, aby zrudla
s tváří tak bílou, že jeden hyne strachy
a bezděky nabízí šálu.

Večer vdechuje další den
horlivě, zhluboka, od těla až k hlavě
a vedle něj se plynutí času odpočítává v cigaretách
vedle něj plynutí času odplouvá napospas horizontu
který září trochu víc, než
ústřičné lampiony na lamentačním pochodu
s měsíčkem Kazatelem v ráhnoví
a tělem zkostnatělým až do trávy
až k hlavě.

Dračí plíce se vypínají
proti zkostnatělým kostem
a měsíček Kazatel těm
zkostnatělým kostelním kostem
žehná i žehrá, už to nepočítá
když se v ráhnoví lodi otáčí svět
a bouře s sebou táhne
vlčí mhu a letní dusno
a delirium prvoranních horizontů

a večer sedí na zábradlí
a horečnatě vdechuje další den
od pasu až k hlavě
ať třeba zpráchniví v tý bezostyšný deziluzi
chtění

je večer
a práchnivění.

Publikoval(a): Poutníček, 7.2.2018