Anotace: Báseň o památce obětí holocaustu. Báseň vznikla po procházení se pražskou synagogou, v níž jsou napsaná veškerá jména obětí.

Obklopené minulostí
tisíce nás svírá jmen
vepsaných do společnosti
černým písmem na bílém.

Skrytá je bolest mezi těmi řádky
jen pohledět tě bolí
ta příjmení vrhají tě zpátky
tam, kde lidé o život se bojí.

A ty jen tiše našlapuješ
sklíčeně kolem těch zdí
jen těžko si uvědomuješ
ty žaluplné dny
a nesplněné o svobodě sny.

Kolik, ach kolik zmařených životů
kolik zatracených lásek
proč zajati byli kvůli původu
a vězněni bez jediného důvodu?
Halí tě tolik otázek...

Touhy jejich se roztříštily
jen jediná zůstala napořád
by domů se jednou vrátili
a strach nechali odvát.

Naděje je za ruce držela
ba ani z místa bolesti
nikdy nevymizela
a zůstala...
Napořád.

Publikoval(a): Jera_lu, 8.2.2018