Anotace: ....

V modré tónině svítání
tichých bolestí bez jména
připadám si nějak ztracená
když obzor své hrany naklání

pomalu měsíc nebem plyne
a hvězdy bruslí po hladině
stín v tanci míjí se stínem

ty vlaješ na šálách z mraků
zapouštíš kořeny do země
v slzavých údolích bez konce

povoluješ se ze sevření a tlaků
vnímám tvůj dech - hoří jemně
propaluje mě tvé černé slunce

pálí, tak pálí...
A někde v dáli
vychází slunce
cítím v každé buňce
jeho žár...

Publikoval(a): Klarineb, 9.2.2018