Anotace: ...

Kde se to ve mne bere
snad přechodný je to stav
obzorem smutním, výhledy šeré
jako uvadající kvítí tíhnu k zemi ze všech těch představ

Má duše dříve sluncem zalitá
stále stejnou krajinou procházejíc
Snažící se optimismus u prahu teď nevítá
zkušenostmi dobitá
jinému postavení jde vstříc

Kde se to ve mne bere
ta hněvem posedlá myšlenková vzpoura
Nesnášenlivost k okolí každý úsměv z tváře mi smyje
Radši kamenem co necítí jest má touha

Růžovými odstíny hrajícím městem
procházela se dáma naivní
prodrala se i lidmi okouzlujícím davem
pohádka povedená,však scénář fiktivní

Na cestě domů dáma pláčem zalitá
z okouzlujících lidí stali se zvířata
ze zklamání rána do srdce je zarytá
ta moje hloupá dětská naivita

Kde se to ve mne bere
lidská povaha mě k nepoznání mění
Kde je radost z každé blbosti a ta holka co se stále směje
A kde ten co vše zlé zas v krásné promění

Do té doby pobrouzdám si ve snění
Vyléčím si šrámy a zranění
A mé srdce upevní
ve vzpomínkách zakoupené brnění...

Publikoval(a): Elll, 18.2.2018