Logiku to má a cizí názor respektuji též. Však také nikomu jeho víru neberu. Je to čistě individuální záležitost a to, jak se k ní kdo staví, je pouze a jen jeho osobní věc. Víra v sebe je dle mého názoru pouze malou součástí obsáhlého významu výrazu "věřit". Proto se jako sobec necítím, jelikož se dokážu položit i do vícera významů víry. Však ne do těch, které nám vtlouká do hlavy zločinná církev. Nepotřebuji dogmatické zákazy a nařízení k tomu, abych žil jako slušný člověk. Nevěřím v boha, ale v individualitu, lidskost, oddávám se přírodě a vesmíru. A též poezii:-).
Tak snad i tohle dává logiku. Jsem rád za jakékoliv názory:-).

25.2.2018 14:11 | gogol

Ano, taky věřím... i v sebe, i v lásku. A v pokoru, která neznamená sehnout hlavu, ale poznání, že jsou důležitější věci než vlastní ego... M.

25.2.2018 10:23 | Mirastus

tím byla myšlena pokora... netvrdím,že je východiskem odevzdat se víře v "něco" a na to spoléhat, zapomenout na sebe. Tvrdím, že věřit jen v sebe je určitá forma sobectví.

Právě tím, že jsem si přiznala, že na všechno nemusím stačit sama a nechala jsem si "pomoct", si teď sebe vážím mnohem víc... Věřím v sebe víc... Nevím jestli to dává logiku a respektuji jiný názor.

25.2.2018 9:18 | a d a

věřím...však rozhodně ne v pokleku a se skloněnou hlavou
to zotročuje a zabíjí "víru"...v sebe!

25.2.2018 0:31 | gogol