Rozcestí
Rozcestí
Usínám sama a nemohu usnout
nedopitá láhev zbyla na stole
topení hlučí za mou hlavou
venku je ticho jak v kostele
Vzdálené je všechno co bylo
kudy vykročit je ale nejasné
po bouři se sice vyjasnilo
však mlčí jen mlčí srdce mé
Můj bývalý spí u hranic s Ruskem
můj budoucí vedle v pokoji
čert zná zda spolu budem
to víno však zítra dopiji
Nutno je vykročit nějakým směrem
však ještě lepší bez cíle být
smutné je to co vidím kolem
netoužím zrovna jen dobře se mít
Najednou je mi zvláštně klidno
co bude dál se uvidí
do budoucnosti jak z toho vidno
ač rád by člověk přece jen nevidí
Publikoval(a):
Elll, 3.3.2018