Anotace: Hra se slovy aneb trocha oxymóronu neuškodí...nebo kapka surrealismu? Ve světě protimluvů, co dodat?

Zapadá slunce na východní straně
den se do noci se sluncem potápí
Oheň na sněhu zapálil širé pláně
v čase míru svítí vojenské zákopy

vodopády horkých slz zmrazil led
skleněné korálky smutku se jen sypou
do písečných řek lepkavých jak med
řve ohnivý měsíc s odkrytou identitou

Jaro se obléklo do mrazivé kazajky
po teple zimy květy nechtějí již kvést
potoky lemované pásy z bělavé krajky
zdobí prázdná místa kolem lesních cest

zvesela zní jarní agónie, když zima své dny sčítá
v temných dnech svítí polapené bílé stíny
blouznící dav před popravou odsouzence vítá
viníka co postrádá sebemenší viny...

Zima začíná v končícím jaru svůj příběh psát
kéž černé květy beznaděje budou navždy spát...

Publikoval(a): Klarineb, 5.3.2018