Anotace: dostávám se čím dál častěji do sporu se svou duchovní podstatou a podstatou fyzikální existence, snažím se najít střed mezi lyrikou a fyzikou

Město plné vyhaslých hvězd,
tvoří prý že dokonalý svět.
Člověk ztrácí představivost
rozpaluje hašteřivost
a to, co ještě včera nechtěl mít,
musí pouze jeho dnes už být.

Umělé stromy, tváří se jako živé,
a co je živé lidskou radostí hyne.
Hledám naději mezi trny,
obklopuji se falší plné zimy.

Vypít tak pohár vědění,
dokončilo by mou cestu k prozření.
Prozření možná není víc
než pouhá lavina beznaděje,
a pták, co létá,
létá, protože má křídla.
Stejně jako anděl,
který je obyčejnou pohádkou o lepším světě.

Vesmír musí mít přeci hranice,
stejně jako každý z nás
a možná nic není skutečné.......
a vše je pouhá virtuální realita.

Publikoval(a): Claire Tinkova, 6.3.2018