Anotace: Z archivu do archivu :-). Vzpomínám si na ten pocit...

Jen Tvoje ruce a On
ještě se mnou hovoří.
Tvoje duše, ten košatý strom,
dávno už mi nevěří,
ze své výše,
zelená, bzučící a bohatá,
ale mně vstříc nechvátá.

Možná někde ve staletém sadu,
snad tam vzadu, někoho najdu.
Snad někomu zavoním a zahraju,
a pak možná i k Tobě dozraju,
k Tvým kořenům,
když pijí z hlubin.

A pak dáš mým ústům
kapky z Tvojí mízy
a já Tebe nasytím svým mlékem.

Publikoval(a): Mari13, 14.3.2018